Aha, ale obávám se, že pokud je matka taková, jak popisuješ, na stávající roli otce to moc nemění... Tak jako tak má své dítě natolik rád, že nechce, aby jakkoli trpělo rozchodem, i když to dělá poněkud nepedagogicky.
Je to batole - je čas na to vytvořit nějaká pravidla, postupně, pomalu. V tom mu můžeš pomoci...


Mimochodem, mám kamaráda, který odešel od manželky, protože odmítala mít další dítě (prostě nechtěla, nebyl k tomu žádný důvod, kromě její pohodlnosti a faktu, že si na to jediné niky pořádně nezvykla).
Ona prosadila střídavou péči - aby se nemusela starat pořád. Jenže to dítě - tehdy osmileté, tím trpělo fest, takže ji otec nakonec ukecal, aby mi dítě jen půjčovala, a že si ho vezme, kdykoli bude potřebovat, ale ať je většinou času na jednom místě a nependluje.
Má s dítětem lepší vztah, než má dítě s matkou, ale nikdy neměl odvahu chtít dítě do své péče...
Rozmazluje taky, dítěti je dnes 15 a je úplně v pohodě - vděčné, že má milujícího tátu, hodnou a chápající macechu a dva sourozence...