Já jsem taky tak nějak po 35 letech přibrala a odmítá to jít dolů. Protože jsem ale líná + nemám čas, tak s tím odmítám něco dělat. Jen se hlídám, aby to už nešlo výš, čili pro mě jednodušší cestou, a to je nejíst. To mi vadí málo, nemám pocit, že se šidím. Neslintám nad obrázky prostřených tabulí a nebrečím, že tam nemůžu být. Cukr si ale odepřít nedokážu, zejména ve formě čokolády. Zase mi ale nevadí pít jen čistou vodu.

Klidně si do práce vezmu jenom bílý jogurt, kukuřičné chlebíčky a jablko a 2 okurky. Večer si pak uvařím třeba polívku z červený čočky. Pečivo jím velmi výjimečně, spíš tak jako slavnostně, ale nijak zásadně mi to nechybí.

Postavu zadarmo má třeba moje tchýně, ta ve víc než 70 letech váží furt tak o 10 kilo míň než já a přitom je stejně vysoká.