Kritické jsou první narozeniny po úmrtí, první vánoce, první velikonoce, první dovolená a tak.

Minimálně jeden celý rok je to jako na houpačce... chvíli máš pocit, že už jsi z toho venku a pak to zase spadne dolů. Druhý rok se to začíná stabilizovat.

Louiso, to je naprosto výstižný popis, moje mamka to měla taky tak... U nás byl ještě ze začátku kritický moment i to, když moje mamka viděla mého syna, když se něco nového naučil, jak rostl apod...protože taťka zemřel jen týden před tím, než se syn narodil, takže ho bohužel už neviděl (věděl, že budeme mít kluka a jak se bude jmenovat, ale už se nestihli poznat...)