Já si myslím, že i nemocný člověk může mít známost a může se zamilovat, o tom, jakou má motivaci, vlastně nevíme nic. Může to být tak i tak. Každopádně může jít s nějakou paní na výlet a třeba i víckrát, to je přece normální společenský styk, ze kterého nejsou lidé, kteří mají rakovinu, vyloučeni. Podle mě normální je mít v hlavě pořádek a vědět, že chození na výlety s chlapem, který "se nevyjádřil", není vztah. Vztah začíná, když se muž "vyjádří" a ženina odpověď je ano. On se vyjádřil, dal na stůl karty, které nejsou úplně samé bezvadné, a ona má prostor na odpověď, k ničemu se nezavázala, záleží, jak to spolu mají, jak moc jeden druhého chtějí a jak jsou k sobě poctiví, co se týče motivace. Nejenom ten muž, ale i ona. Některé ženy jsou trpitelky a uobětují se k smrti a ty jsou ideálními partnerkami zištných mužů. A pak máš ještě X jiných možností, ale on jí nemusel za týden říkat, že je nemocný, to opravdu nutné není, on navzdory rakovině nemusí nutně chtít ženu, která za pár týdnů vzplane jak papír od salámu, to je strašně zatěžující, když zrovna nejsi zištná existence hledající ošetřovatelku zadarmo.