Zetko, problém je v tom, že ty děti spoustu věcí nemají. Jo, mají co jíst, ale třeba když jsme s nimi upekli perníkové chaloupky, vrhli se na ně doslova jak zvířata a ještě se servali, kdo urve větší kus. Protože oni třeba mají celkové málo třeba sušenek typu Tatranka. Doma to dítě občas dostane, pro tyto děti je to svátek. Nebo koupená limča. Když jsme jim dělali slavnostní zakončení školního roku, lemtali limču doslova po litrech. Oni ji mají tak jednou do roka, to je pro ně vzácnost. I třeba zmrzlina.

On je problém i v systému a vychovatelky jsou ty poslední, co by na tom mohly něco změnit.

Já jsem se třeba několikrát zajímala o pěstounství a třeba i o práci v SOS-dětské vesničce. Co mne teda nakonec z podobných bláhových snah vyléčilo, byly peníze. Za práci podle mne náleží odměna, nikoli almužna. Nejvíc mne zarazilo, že pěstounky nejsou v pracovním poměru, ony jsou de facto celou dobu,co jsou pěstounkami, na sociálních dávkách. Podle toho pak taky mají směšný důchod, protože podle tohoto státu přece nepracovaly, ale celý život pobíraly socální dávky. Nemohly si pořídit ani vlastní bydlení, z čeho taky? Z dávek? Takže při odchodu do důchodu odcházejí z vesničky do nájemního bytu. Ne, děkuju, takový masochista zas nejsem. Ty ženské se de facto celý život obětujou pro cizí děti, ani si na důchod nenašetří a ještě jsou celý život chudé.
http://zena-in.cz/clanek/sos-detska-vesnicka-hleda-matky-pestounky-co-tato-profese-obnasi