Proč je arogantní vyjadřovat lítost nad tím, že někdo nevěří v Boha? Nemohla by to prostě být jenom lítost, plynoucí z jiné zkušenosti (všimni si, že neříkám nic o pravdivosti)? Nelze místo pocitu dotčení z nepatřičné lítosti prostě vzít jako fakt, že to věřící člověk může vidět takhle, stejně jako nevěřící může vidět víru jako hledání jistoty v nejistém světě, kterou on sám nepotřebuje a může tomu být rád a litovat ty nejisté a nemusí to být arogance?