Dle mého nejde o vyjmenovatelný aspekty, ale o pocit.

Přátele nejbližší mám dva:
Jedna je žena, vidíme se tak kvartálně, mezitím si napíšeme jen výjimečně (nejčastěji pozvánky na kulturní akce potomků či vlastní).
Druhý je muž, vídáme se častěji, protože fungujeme v jedné partě, ale ani tak to nevyjde řatěji jak 2x měsíčně. Řeči vedu s oběma cca obdobné.

V partě mám další přátele, řekněme 2-3, zbytek jsou kamarádi (pohlaví v textu nerozlišuji, jde vždy o obojí). Se všemi dosud jmenovanými mám vztah přes 40 let.

A pak mám kamarády třeba v práci, zájmových činnostech... které znám třeba jen 10 let, S těmi se vídám daleko častěji, napovídáme toho mnohem víc, ale daleko povrchněji, než s přáteli. Přesto si hodně pomáháme, sdílíme,... reálně možná i více, než s těmi dlouholetými. Ale ten pocit je tam jiný, míra otevřenosti menší, mimo to přirozeně spojující prostředí se nevídáme.