Myslím, že maximum, kterého lze a má smysl dosáhnout, je být objektivní a realistický.

"Pozitivita" i "negativita" jsou svého druhu úchylky.

----------------

Jinak, obecně... v jedné moudré knize se píše :

"Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé, jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
Lepší je hoře než smích, neboť zachmuřená tvář prospívá srdci.
Srdce moudrých je v domě truchlení, ale srdce hlupáků v domě radovánek.
Lépe je slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků..."

Takže i smutek má své naprosto legitimní, a někdy i prospěšné, místo v duši.