Tak moment, na Rodině je každý psycholog amatér, který na základě vlastního prožitku usoudí, že nějaké dítě je někde šikanované.

Já jsem ale zadala poměrně přesné indicie. Mé dítě je spokojené na základce a z rozpustilosti (protože to chce zkusit i ta blbá Máňa) nenátlakově zauvažovalo, že by teda taky.

A já, na rozdíl od matek, co si myslí, že liberální výchova je sebeprojekce zvaná "nechám dítě rozhodnout o tom, co se mi líbí" tvrdím, že v klíčových rozhodnutích je rodič ten, kdo udává směr a jistotu.

Jestli jste si všimly, nezadala jsem, že dítě chodí domů pobledlé, vyhýbá se školní docházce, vymýšlí si bolesti hlavy, je zakufrované u sebe v pokoji a umanutě hlásí, že chce pryč. Nic takového se neděje, naopak chodí s "veselými zážitky z natáčení" a to hlavně z důvodu, že v tomto prostředí má prostor k dobrému sebevědomí a uplatnění. Ve školství to není samozřejmost, za 2 roky bude zralejší na to, aby zvládla tradičnější proces "mlč, hákuj a soutěž". Nebo prostě už bude ve věku, kde kdy nějaký ten oser ze strany silných prostě zvládnout musí. Nemám jediný důvod podporovat to, že by si chtěla zkusit, jestli je fakt lepší než Máňa. A ona na tom netrvá, nadhodila to. Já jsem se k tomu postavila jako k možnosti, utřídila jsem si tu myšlenky, tak díky.
Pokud mohu poprosit, tak dost úvah o tom, že díťátko pod tlakem šikany někam uniká a já zabejčeně trvám na pohodlí.