Mám pocit, že se stále střetávají dva tábory, rodiny s podle mého normálními vztahy a rodiny, kde se z nějakého důvodu vůči sobě vymezují. Prostě s mámou i tchyní se normálně bavím, nepochybuji, že se o děti dobře postarají. Je fakt, že v rodině jsem nikdy nenarazila na nějaké výrazné potravinové či jiné extrémní rozdíly. Pokud dají babičky něco, co bych normálně nedala, tak to neberu jako pokus otrávit mi dítě a ony zase moje info, že prcek se po něčem poblil, neberou jako zásah do svých lidských práv.
A s tím i souvisí třeba ta únava. Jednak si myslím, že bych si všimla, kdyby je to přetěžovalo a jednak by to i řekli. Koneckonců, to se nám i normálně stalo, že prarodiče řekli, že na nějakou věc už si netroufají.
Samozřejmě, že hlídací prarodiče jsou obrovský bonus, ale jsem moc ráda, že naši prarodiče chtěli děti hlídat i kvůli sobě, aby si je užili. A teď, když jsou děti už velké, tak k nim stále rádi jezdí.