Šuplíku, kvůli společenské normě (ne tomu, co se říká, ale co je zvykem) děláme fůru věcí a nemyslím tím, že nenosíme ponožky do sandálů.

Před 30 lety bylo "normou", že lidi žili v páru, poměrně brzy hnízdili, měli děti, chlapi se rámcově starali o své závazky,nenechávali děvče "v hanbě". porozvodová péče byla vyloženě ženská záležitost, děti se dávaly do jeslí ap..

Mělo to své stinné stránky, jeden se mohl cítit blbě, pokud nesplňoval.

Dneska je úplně v pohodě být v 65 letech nepolíbená panna z rozhodnutí, nikoho to nedere, je otázkou, jestli je to štěstí. Mému synovi bude 34 let, nemá ani náznak snahy "zařídit si život", rozjel firmu, baví ho to, místo manželky šéfuje matinku. Je otázka, jestli až mu bude 60 a maminka bude vesele skotačit v zajetí stařecké demence, jestli ho to bude pořád bavit