Já myslím, že pracáky by měly být tam, kde je potřeba něco více a často procvičovat - typicky doplňovačky na nějaké počítání, i/y, mě/mně apod. Ale to by měl být jen první krok v procvičování té látky.

Třeba když začínám s vyjmenovanými slovy, začnu doplňovačkami. Ale po několika hodinách by se mělo přistoupit k procvičování v psaní celých slov a vět a diktátu.

Myslím, že v jazycích a matice je takových procvičování hodně, tam bych viděla jako smysluplné mít pracáky. Je to dobré i pro mě jakožto rodiče, že si nemusím nic vymýšlet, když chci dítě doma prozkoušet nebo s ním procvičovat.

U cizích jazyků mi ale zase připadá, že ty pracáky bývají často navázány na nějaký text, který se poslouchá ve škole, takže já s tím stejně doma pracovat nemůžu.

Ale u ostatních předmětů, by měla stačit učebnice, výklad učitele a zápisky v sešitě. A občas nějaký doplňující materiál klidně, ale to by měl mít učitel svoje materiály a dětem je ofocovat nebo tisknout z internetu, což by měla umožňovat škola. Koneckonců se přece jede furt to samý a učitel neshání každý rok nové materiály do svého předmětu, jen je obměňuje občas.