"Ostatně takové jednoduché vidění obezity má má dost lidí, hlavně těch, co s ní až tak bojovat nemusejí. Proto se pak k lidem s nadváhou někteří chovají přezíravě, no jo, má nadváhu, určitě leží na gauči a žere dortíky."

Karkulkoo,

já sama mám nadváhu a dobře vím, že to nemusí být nutně o dortících.

To s tou přezíravostí si tam už dosazuješ sama.

Já vím, že je to hodně o psychice, ale to samý vede i k postoji, že se člověk za to, že se mu nedaří, obviňuje a bere to jako nějaký osobní selhání nejen technicky, ale i charakterově, a pak má tendenci nacházet milion výmluv, proč není charakterově vadnej, když je tlustej.

Já to beru jako axiom, že to žádná vada charakteru není, žádnou přezíravost necítím (to bych ji musela cítit i vůči sobě), a proto veškerý řeči typu "já za to nemůžu, protože..." pokládám za marnění času (protože nikdo nikoho neobviňuje a nejde o to shodit ze sebe nějakou neexistující "vinu", ale dosáhnout svýho cíle).

Nebo si teda říct, že jsem s tím v pohodě tak jak to je, a přestat s hubnutím blbnout (jako když má někdo třeba oproti tabulkám 3 kila navíc).