Vidíš, a mě by to neurazilo. V roce 1991 mi umřela kamarádka. Každý rok jsme chodili na její hrob. A před dvěma léty o Vánocích jsem se vypravila na hřbitov, byla jsem zamyšlená a najednou koukám, že už jsem to přešla. Vrátila jsem se a zase přešla. Tak jsem tam procházela a nenašla. Druhý den jsem vzala manžela a opět jsme její hrob nenašli. Tak jsem se musela zeptat mámy. A dozvěděla jsem se, že kamarádčini rodiče se rozhodli hrob zrušit a popel uložili do vsypu. Prakticky je chápu. Jsou už starší, další příbuzné ve městě nemají, nechtěli, aby po jejich odchodu hrob pustl. Mě to ale strašně mrzí. Už nemám kam jít, abych jí řekla, co je nového.