Rozalie, ja si ctu vsecko. Ovsem porad se drzim nazoru "melas stesti, ze ti to slo tak vyresit". Ja treba to stesti mela taky - se 4 detma moje deti nikdy ani do skolky, ani do druziny nechodily (ale to opet bylo spis z financnich duvodu - proste kdyby chodily, stalo by mne to vic nez cely plat).

A to jsem zacala pracovat obvykle po 1 - 3 mesicich po porodu. MELA JSEM STESTI, ze jsem mela praci, kam jsem si dite mohla vzit sebou/ predat muzi cestou. Zadny babicky ani nikohoi hlidaci, problem byl, kdyz z nich nekdo byl nemocny. To jsem opet MELA STESTI, ze jsem si hodinu mohla prelozit na "jindy", kdy muz dorazil domu. Kdyz odrostly, cestou mezi mimy pracovnimi prilezitostmi jsem je zavedla do nake aktivity, cestou jinam vyzvedla, ukoly si delali sedice ve stejnem lokale, kde jsem zrovna byla. Pracovala jsem vzdycky na cely uvazek. Temi kombinacemi jsem se naucila kvanta veci, ktery bych se na JEDNOM miste nenaucila/nemusela ucit, a k tomu i "musela" dalkove dostudovat na Uni, co jsem potrebovala. Deti si byly vedomy, ze nic neni zadarmo, videly, co ja vsechno musim a ze to jde =rovnez vychova, ze "jsme rodina a proto musime…"

Kdyz nejmladsimu synovi bylo 12, dostala jsem fantastickou praci na cely uvazek na JEDNOM miste, prave diky te kombinaci, studiim a zkusenostem, co jsem posbirala z ruznych pracovist, kde jsem soucasne byla. To uz problem s hlidanim zadny nebyl.

Ovsem takovy "stesti" zdaleka hned tak kazdy nema - vetsina pracujicich resi, co s detma, kdyz z domu musej pred 6 rano.

A nazor, ze kazdej muze, povazuju za urazku tech, kdo fakt takhle resit nemuzou.