Mám tři děti. Každý plně jiný, ale úplně.
Motivuju, hmm, pochválím, když všechno klape: Když to neklape, tak se snažím společně přijít na to, proč. Vyslechnu si argumenty, protože občas mi řeknou třeba i to, že nechtějí, nechce e jim, nezajímá je to a nejsou ochotni vyvíjet větší úsilí, protože ten poměr vynaložená práce a výsledek jim stačí.

Nicméně-jeden můj syn byl a je vždycky silně namotivovanej, sám, bez pobízení a bez mé další snahy o jeho motivaci.
Starší sny je totální salámista,nikdo ho nikdy k ničemu nenamotivoval.Když chtěl sám, makal, jinak nic, vůbec.
A nejmladší dítě je takovej střed.
Jen jaksi nemám zrovna úplně pocit, že bych v tom všem hrála já nějakou roli. narodili se tak