Říka panička co ji živí manžel s jedním dítětem, které bije. Tak pokud já jsem ve zlaté klecy, tak jsem se o ní , alespoň postaral sám. Jinak to jak se mám a jak žiju je irelevantní. Neovlivňuje to názor na to, že představy o tom, že kromě příspěvků pro dceru by se společnost měla postarat i o pečující matku co rozbila svoji rodinu a pověsila se nemocné dceři na krk. Finančně. A jsem přesvědčený, že to rozhodně není jediná cesta. Sehnat chráněné bydlení se nepochybně u nás dá, pokud se chce.
Nikdo neříká, že je to jednoduchá cesta, ale jak Erika si to vybrala, tak jak chtěla ona. Těžko ji do toho společnost natlačila.