Přijdu okolo šesté domů, osprchuju se, čímž mám pocit, že se očistím od práce. Žádné domácí práce dělat nemusím, takže buď někam jdeme nebo si uděláme program doma.

Jdeme na bowling, do bazénu, do kina, na večeři, do kermické dílny, do geologické díly opracovávat nalezení kameny, do trampolínového parku, na lezeckou stěnu, pro kešku, v létě na koně, do lanového centra, na houby, do veřejného sadu na třešně, na samosběr jahod, střílíme ze vzduchodky atd.

Nebo doma hrajeme stolní hry, Minecraft, trénujeme kouzelnické triky s kartami, společně zpíváme, děláme adventní věnce, pečeme perníčky, vyrábíme mýdla, svíčky,.... Každý den něco. Určitě je toho víc, ale tohle mě tak napadá z poslední doby.

K tomuhle programu s dětmi dělám ještě nějakou dobrovolnickou činnost, chodím cvičit, za kulturou, hraju šifrovací hry a chodím mezi lidi. No a dělám toho taky spoustu s manželem, což není tvůj případ.

Všichni kromě manžela jsme akční a nejsme spaví, takže se nenudíme, a když jo, tak jsme z toho šťastní, uděláme si občerstvení a čteme si nebo koukáme na film. Teď třeba hrajeme hlavolamy se sirkama dcera nám u toho hraje na klavír a zpívá. Za chvíli zapálíme svíčku, dáme si zdravou večeři ve formě větrníku a budeme u toho koukat na Coco.

Nudu nezávidím, teoreticky to vypadá lákavě, ale po nějaké době z toho blbnu a a nic mě nebaví. Jsem tažné zvíře a musím být v zápřahu, jinak upadám do takové strnulé depky, kdy mě nic mě nebaví a jsem líná i vstát z postele a mám vztek na celý svět.