řeknu Ti asi tolik - měla jsem pocit, že mi stejně nikdo nepomůže a že jestli to někomu řeknu, co se mi honí v hlavě, tak mě zavřou do blázince (to jsem samozřejmě nechtěla)
a ano, navenek jsem vypadala a chovala se normálně, ale všímavému člověku by třeba něco došlo (jak Ty píšeš, že rozhovory, kdy mluví, máš pocit, že něco za tím je, ale stejně to neřekne...)