U tebe je možné, že když čepici na sobě dítě uvidělo, tak už tak nadšené nebylo nebo mu vážně někdo něco řekl, jen ti to nechce říct.
Já mám každé dítě jiné, takže dcera, už odmalinka, když od někoho (dosaď si "od babiček") něco dostala a nelíbilo se jí to, tak rovnou řekla, že se jí to nelíbí a nosit to nebude. "Vždyť je to pravda"
Když něco takového dostal syn, zatvářil se potěšeně, hezky poděkoval a pak jsem našla danou věc zastrčenou hluboko vzadu ve skříni, nikdy ji nenosil. "Přece jsem babičce nemohl zkazit radost"
Výsledek je, že babičkám jsem nákupy oblečení pro děti rozmluvila a když něco kupuji s dětmi, tak jen když se při tom tváří nadšeně. (Pokud se mě, daná věc zdá divná, ptám se "Opravdu to budeš nosit? A kam?"