"že jsme vázáni příčinou a následkem, přemírou emocí, lpěním, věcmi a vazbami, kterým dáváme důležitost atd, tím pádem se nám dějí určité "osudové" věci, prostě věci, které mají být nějakým způsobem prožity."

tak jasně, ale to není nic "osudovýho", ani to naše lpění není osudový (klasickej příklad - zamiluješ se do někoho, ale on Tebe nemiluje, Ty tomu dáváš důležitost velikou, on žádnou, záleží na Tobě, co s tím uděláš dál, jestli si dokážeš říct, že to by nemělo cenu a přestaneš do toho investovat, nebo jestli budeš nadále "živit mrtvýho koně", kterýho nedokážeš opustit.)