Zajímavá otázka.
Za mě by se učitel měl snažit nesdělovat postoj prakticky k ničemu v době, dokud je pro děti "polobohem", tj. určitě na prvním stupni a pak podle míry, jak cítí, že danou třídu ovlivňuje. To bývá různé.
Sice ho u emotivnějších záležitosti těžko zcela skryje, děti to třeba poznají nonverbálně, ale u svých učitelů jsem cenila tu samotnou snahu ho neprojevit a snahu o neutralitu, i když v tom nebyli třeba úplně úspěšní a odhadla jsem, na jakou stranu se přiklánějí.

U následných stupňů školy už mi vyjádření osobního náhledu principiálně nevadí, ale pouze tehdy, když není součástí té části výuky, kdy dochází k předávání základních informací o nějakém předmětu (doufám, že je jasné, co tím myslím, schválně se to snažím podat opisně, aby to nebylo vztaženo čistě na výklad, ale třeba i na doporučování knih, volbu témat skupinových prací atd.), ale je jasně oddělená část, která je čistě diskusní zpětně! k probranému tématu (tj. studenti už o věci vědí dost na to, aby si mohli nějaký postoj sami vybudovat a s tím už vstupují do diskuse, v níž mohou svůj postoj třeba korigovat a měnit, ale už na určitém víceméně neutrálním základu) a učitel dá jasně najevo chvíle, kdy funguje jako moderátor a kdy jako řadový účastník diskuse.