Monty,

pravidla na táborech a švp samozřejmě nejsou stanovena zákonem, ale to neznamená, že je nemusím dodržovat. Takže když někam jedu nebo posílám dítě, tak musím počítat s tím, že musí dodržovat místní pravidla. Mám-li s tím problém, zkusím to předem vyřešit domluvou.

A tady vidím zásadní rozdíl mezi švp a táborem. Na švp se děti i učí, mají tam pevnější program, takže mají pevnější režim. Myslím, že i toho dozoru je tam míň. Takže se tam prostě nemůžou nějakému náměsíčníkovi individuálně věnovat.

Tábory jsou volnější, tam to lze řešit líp. Navíc když už jde o větší dítě tak to si prostě "může" číst v posteli pod dekou.

Ale názor, že pokud se desetiletému dítěti stýská a proto pláče, je už mimo normál a měl by to řešit psychiatr - mimo normu je ten názor a ne to dítě.