No, musím zaťukat, že si vůbec nevybavím, jestli se mi kdy stalo něco podobného Tebou popisovaným případům, asi ne. Pokud by se stalo, určitě bych raději využila pomoci rodiny, pokud by to bylo reálné. My bydlíme v Praze, v dosahu noční tramvaje, takže si fakt nepotřebujeme nikoho volat, aby nás dopravil domů třeba v noci z hospody - jedeme buď MHD nebo taxíkem (z okrajových částí). Ale když jsem měla sraz se spolužáky v okolí rodného města "na chalupě v horách", tak pro mě manžel k půlnoci dojel, bylo to ovšem předem domluvené. Kdybych ho chtěla tahat z postele, nejsem si jistá, jestli by ho mobil vůbec vzbudil. A vézt mého bratra s rodinou ve 3 ráno na letiště odmítl (protože můžou jet taxíkem), vezla jsem je já (chápala jsem, že se jim nechce překládat do taxíku 2 malé děti a všechny kufry), protože mám menší problém se v noci vzbudit, věnovat se činnosti a zase usnout (pro manžela by taková akce znamenala, že by nejspíš nespal téměř celou noc). Ale když chtěl kdysi manžel, abych se vrátila autem 130 km od mých rodičů, kam jsem den předtím přijela s dětmi na týden, protože on si zabouchl dveře od bytu, tak jsem odmítla, ať si zavolá zámečníka(... No, jsme prostě asi něco "mezi", pokud jde o ochotu jet autem na zavolání rodiny kdykoliv a kamkoliv ... Ale zavolat a zeptat se nepovažuju v žádném případě za "snižování se", ono je to asi první, co tě v "průšvihu" napadne, volat blízkým osobám. Třeba nepomůžou sami, ale vymyslí jiný způsob řešení, poradí atd. ..