Jenže ta vaše přirovnání k těstu a domu z cihel kulhají na obě nohy.
Vím to naprosto jistě, jelikož jsem toho sama zářným příkladem.
Pamatuju si velmi dobře ze svého dětství, jak jsem nechápala, proč se v češtině učíme všechna ta pravidla. Coby správná vzorná holčička jsem je samozřejmě uměla, ale nikdy, doslova nikdy (!) jsem je v průběhu ZŠ a dokonce ani SŠ, nepoužila, protože jsem je jednoduše neuměla aplikovat, nikdo mě to nenaučil.
Všechno jsem měla načteno - při pochybách jsem zkoušela, která varianta vypadá lépe na pohled, a možná nějaký ten jazykový cit, nebo nevím. Nikdo si toho ani nevšiml, protože češtinu jsem měla ráda, povětšinou jsem nosila jedničky, slohovky excelentní, a porozumění textu mi taky nedělalo problémy a mmch nedělá dodnes, a vím, že jsem na tom mnohem lépe, než většina mých kolegyň. Což nepíšu kvůli nějakému chvástání, ale pro srovnání toho slavného přínosu základního vzdělání.
Pamatuju si i univerzální odpověď učitelky češtiny, když se někdo zeptal třeba na brzy a brzičko - "je to výjimka, musíš si to prostě zapamatovat"
A jelikož mám děti, vím, že ta výuka ani dneska není o moc lepší.

Dneska už si při pochybnostech samozřejmě vybavím nějaké ty vzory, pomůcky a pod., ale jde o to, že není pravda, že by větné rozbory a vyjmenovaná slova byl nějaký základ, bez kterého je z člověka nutně neandrtálec. Jde to i jinak, mnohem zábavněji a hlavně s lepším výsledkem.

Dneska to vidím i na dětech v práci - tady jim říkáte nenadané - pracně se musí učit vyjmenovaná slova, ale vím, že to v životě nikdy nebudou používat, prostě tam ta i/y nastřílejí, však to mají 50/50. Nutit je učit se pádové otázky, to je cesta maximálně k tomu, aby češtinu nesnášely.