Když jsem byla zaměstnaná v jazykové škole, tak jsem měla problém i jen platit pronájem bytu v Praze. Bydlela jsem tedy vždy s někým napůl. Šetřit nebylo z čeho. Vidina získání hypotéky byla totálně mizivá, protože našetřit z 10 000 na tu počáteční částku bylo nemožné. Měla jsem ohromné štěstí, že jsem potkala manžela, který prostě vydělával násobně více než já. Jsem typický příklad člověka, který přišel s holou pr…., no jenže prostě moje výchozí podmínky byly obecně šílené. Díky manželovi jsme ale mohli koupit byt a splatit hypotéku za 8 let. Já začala podnikat a příjem mám mnohem lepší než kdysi. A protože jsme schopni splácet ještě další hypotéku a měli jsme příležitost, tak jsme si vzali ještě jednu hypotéku na ještě jednu nemovitost. A bereme to jako investici pro děti.
Kdybych nebyla potkala mého manžela, nevím, jak bych žila dnes. Bylo to moje obrovské štěstí.