Všichni moji spolužáci ze střední chtěli do Prahy, já do Prahy nechtěla nikdy. Maximálně tak do ZOO, Národního muzea a povozit se na jezdících schodech v Kotvě.
Od mala musím mít kolem sebe přírodu, hodně přírody, každodenně. A málo lidí, každodenně. Bydlela jsem v domě, paneláku, bytovce, na sídlišti. Nechci bydlet s ostatníma lidma a řídit svůj život podle toho, kdy vstávaji oni. Takže můj ideál: domek na vesnici a víkendový byt v Praze. Přesně naopak, než to mají Pražáci. A k té nudě: nudit se dá všude, ve vsi i ve městě. Záleží na člověku, zda se nudit chce.