Tak já jsem to tak asi měla vždycky, že mi obdiv cizích mužů, kteří se nelíbili MNĚ, sice trochu lichotil, ale od určité hranice mě spíš uváděl do rozpaků, no a nelíbil se mi skoro nikdo, takže stran flirtování to bylo relativně jasný.

Přesto si myslím, že je to každýho věc, jak to má on, a je spousta možností, jak to "mít hozený", a je asi logický, že "vrána k vráně sedá", a že si bude člověk vyhledávat společnost, která bude souznít s tím, jak to má on.