Takové situace, čelit bujarému veselí chce jen trochu společenské obratnosti, pokud někdo nabízí kultivovaně, kultivovaně odmítnu, pokud už je "hustej", klidně mu řeknu "chceš, abych ti veřejně poblila sako?" On si to pak rozmyslí, aby se nestal obětí mé aktuální abstinence.

Já si tyhle společenské děje ukládám do paměti, ale vždycky se řídím tím, jak to cítím sama, těžko mě někdo přesvědčí, abych ne/pila jinak, než jak to momentálně mám vyhrazené sama, momentálně k té abstinenci. Pak si to taky obhájím, protože to není žádný tlak zvnějšku. S nepitím za volantem jsem taky vždycky byla ztotožněná sama za sebe, nehnal mě strach z trestu, takže jsem v pohodě vydržela střízlivá, z přesvědčení, ono to dost pomáhá, když to není "z musu".