Mela jsem jazykove kurzy pro nezamestnane cizince. Rano se zacinalo v 8,30. Vetsina z 35 lidi chodila denne pozde, pozde chodilo i plno lidi na kurzy ve stejne budove. Pravidlo - kdo nedodrzuje "pracovni dobu", bude z kurzu vyloucen (=nasledek - sebere se mu podpora v nezamestnanosti i ev socialni podpory na urcity pocet tydnu). Coz byla komplikace nejen pro vsechny ty rodiny (=zadne penize, vylouceni deti ze skolek a nove cekani na misto, tim padem nemozne hlasit se na pracaku jako zadatel o praci =nemas hlidani, nemuzes pracovat. Problem pro okresy, spadajici pod pracak/skolu - co s tema lidma. atd atd. Jako vyucujici mne to absolutne nemuselo zajimat a nemusela jsem to vedet, mela jsem svy pravidla a hotovo. Na konferencich se diskutovalo, jak "ti cizinci jsou zvykli ze svych zemi kaslat na hodiny/zacatek pracovni doby/nechtej nic delat, jen brat penize/ a pod. coz mne desne stvalo.

Zimni kurs byl katastrofa - chodili vsichni pozde. Taky nikdo z nas nevedel, ze s ohledem na to, ze lidi, co k nam chodili, jako nezamestnani s podporou nemeli narok na vlastneni auta skrzeva podpor. Ti, co meli moznost jezdit autem, ho obvykle meli pujcene od nekoho jineho nebo jezdili s nekym.
Obstarala jsem si jizdni rady autobusu ze "spadovych mist", odkud lidi jezdili. Vetsina autobus dojizdela do mesta v 8.30, stavely kus od skoly, cili lidi nemeli moznost stihnout, kdyby byli sampioni v behu. V zime ani nahodou - autobusy zpozdeni, ulice uklouzany. Vetsina z nich meli male deti do skolek, cili dalsi komplikace - nejdriv dorazit nakym autobusek ke skolce, ktery rovnez v zime mival zpozdeni, odtahnout dite, svleknout, uklidnit, letet na svuj autopbus, ktery casto nestihli a dalsi jel za 20 min v nejlepsim pripade…


Kontaktovala jsem sefku, ktera mela pochopeni. Ovsem zacatek nemohla jen tak jednoduse zmenit s ohledem na smlouvy atd. Ale souhlasila s mym planem. Kazdy den jsem mela 15 min, kdy lidi dorazeli, jak kdo stihl. Ve tride zhasnuto, na stolech svicky, CD s klidnou hu7dnou, a jen jsme poslouchali a dejchali. Druhy tyden zacali lidi nosit "svoji hudbu" (=zaradila jsem temata - ten, kdo neco prinesl, mel za ukol o tom neco napsat a posleze 10 min mluvit, kdyz uz vsichni dorazili; popsat nastroje, kdy se to hraje, co lidi zpivaji ap. Dalsi si meli pripravit otazky. Rozvinulo se to tak, ze lidi zacli k tomu nosit v termosce caj nebo kafe, neco k tomu na zakousnuti (=dalsi temata, jak se to vyrabi, recepty a p.A kazdy se snazil dorazit co nejdriv, aby o nic neprisel, lidi, kteri se skoro neumeli domluvit, zacali mluvit, recepty jsme sepsali a udelali kucharku, o hudbe napsali dalsi "knizku", kterou jsem okopirovala vsem (a jeste dneska, kdyz potkam nekoho v obchodaku, rikaji, ze to maji schovane a vzpominaji). Misto nejakych ucebnic pro lidi, kteri meli pokracovat v kurzech pro kuchare/servirky a p. jsme meli temata - a tohle jsem posleze pouzivala i ve skole. Sefka nejmin jednou za tyden dojizela z jineho mest, kde byla hlavni skola, aby se ucastnila. Diky tomu pracak "kupoval" nase kurzy dost let.


A tohle nepisu zas, aby se nekdo pozastavil "no jo, ale to je neco jinyho, na ZS tohle nemuzem (=mohla jsem, protoze i na ZS jsem mela sefku, ktera si mne zavolala prave kvuli tomuhle, kdzy kurzy po nekolika letech koncily). a chapu, ze to zakladatelce nijak situaci nevyresi - pisu to proto, ze kdyz je chapajici vedeni, da se delat plno veci a nestoji to nic extra.


Zacala jsem kazdy den