Me jednou, když byl Adam ještě ve skolce, pani učitelka uplne znicena rikala, když jsem ho prisla vyzvednout: Musim se vam k necemu priznat. Pleskla jsem Adamka zadku. Lezl na klouzacku, 3x jsem mu rekla, at tam neposkakuje a najednou se ritil hlavnou dolu, sotva jsem ho zachytla, tak jsem ho v soku pleskla.
Tak jsem ji rekla, ze ji uplne chapu, ze bych ho snad placla taky. Ucitelky ve skolce byly uplni andele, syn na ne dodneska vzpomina, jak byly strasne hodny.

Ve skole zas jednoho Adamova spolužáka proplesnul skolnik. Blbli v satne, kluk lezl na skrinky a ty se na nej zacaly kacet. Ostatní kluci je zachytili, ale nebyli schopni je zvednout, tak jeden bezel pro skolnika. Ten to nejak vypacil a chapce proplesnul. Zadna afera z toho nebyla, dobře vedeli, ze udelali kravinu.

Je mi tech ucitelu uplne lito. Nekdy ve 4. tride mi volala učitelka do práce, takova starsi pani tesne před duchodem, uplne vydesena, ze mi musí rict něco strasnyho. Ja uz videla, ze dite vypadlo z okna, ale ukazalo se, ze při výtvarce mu akorát vylila holcicka cervenou tus na svetr a do aktovky. Ale kvalitne , svetr pani učitelka zachranila a do konce roku chodil s aktovkou jak z masakru motorovou pilou. Uplne jsem si rikala, co tam asi tak rodice predvadi, když takova zkusenna zenska mi vola s takovyma obavama. To byla taky skvela učitelka, při prechodu na 2. stupeň deti plakaly, ze ji opusti (ona taky).