Já nevím, jestli to cítil někdo v dětství tak, jak já, ale já jsem byla radši, když mi mamka dala pár lepanců než když hodinu lamentovala. necítím se nijak poškozená, nemám vůči dětem agresivní výpady, dokonce je skoro nikdy fyzicky netrestám (každé z děcek dostalo pár lepanců tak 3x za život, když mě rozzuřily doběla, takže vědí, že toto fakt ne).
Jeden spravedlivý lepanec od učitelky bych nebrala za dané situace za selhání. Předpokládám, že dítě teda bylo plesknuto, pokud by dostalo ránu, že druhou chytilo od zdi nebo mělo monokl, to bych netolerovala. Plesknutí bych v podobně pohnutých situacích neřešila vůbec.