Mám několik kamarádek. Některé dlouhá desetiletí, některé krátce. A ne proto, že bych si myslela, že je zajímám, mají mne rády apod. Podobné emoce nebo pocity by mne spíš asi vyděsily. Ale u všech mám pocit, že ani jedna nevidí, nebo nepřičítá váhu tomu, že žiju na jiné planetě. Že neřeší, že jsem pro společnost nezkousnutelná a naopak jsou to sběratelky výstředních lidí na okraji, kterým se stávají věci, které se normálním lidem nestávají. Nepokouší se mne předělat, berou, co dávám, co ne, holt musí získat od jiných lidí. A když něco řeknu, nemusím vysvětlovat, jak jsem to myslela a když se tomu ony smějí, poznám, jestli je to smích nebo výsměch.