Jo, já jsem dvanáct let vdaná.

A samospádná přátelství jsou pro mne také mnohem lepší, než ta přátelství pro přátelství, nebo jak to nazvat. Já svým přátelům vyhovím, jistě, když si přejí návštěvu, s různými rodinnými příslušníky se ale moc nestýkám a iniciace nikdy nevychází ode mne. Mně tak nějak z principu stačí vědět, že přátelé jsou a daří se jim dobře, ale nikdy si nejsem jistá, zda jim dokážu splnit nějaké potřeby v mezilidských vztazích a zda bych vůbec poznala, jaké to jsou. Předpokládám, že asi ano, když sami dlouhodobě kontakt se mnou poptávají. A pokud ano, tak mně to stačí, já víc nepotřebuju řešit, jak by se vzájemné emoce mohly nazývat