Rišulko, bezdomovci jsou ve velké většině případů v partě nebo alespoň ve dvou, taky mě letos při mrazech ale tyto myšlenky přicházely.

Jinak stáří, smrt a nemohoucnost je v této společnosti velké tabu, nikdo to nechce vidět a nikdo s tím "zatím" nepočítá.

Tento týden jsem našla ve schránce ručně psaný dopis, jeden člověk mě velice zdvořile a hezky povolával do služby ke své nemohoucí matce.(dřív jsem to dělala, mám i certifikát) Ten dopis mě hrozně dojal, ale nevzala jsem to, už jsem viděla hodně utrpení a vím, že za tím neumím zavírat dveře, taky mám celkem dobrou práci v kanclu. Trochu si to vyčítám, protože vím, že "to pak člověk neřeší kraviny".

Senioři jsou sami, jsou neuvěřitelně skromní v životním stylu, mají krásné vzpomínky. Někdy jsou "za stěnou" a to se pak vztekají a vyvádějí..
Možná se ještě někdy k péči vrátím (budu-li třeba zdravá důchodkyně)