Mně někdy pomůže to říct, zanadávat si. Někomu, ale někdy i jen nahlas sama. Pokud jde o blbce, co mě naštval v práci, na úřadě, apod.

Stres z obav o blízké vykřičet jednoduše neumím. Ale to také pomáhá někomu povídat. Já jsem prostě typ, co musí mlít a mlít a to mě uklidňuje. Když slyším příběhy, jak to v sobě člověk drží, že okolí nic nepozná, to vím, že bych nedokázala. Ze mě to musí ven.

Naplánovat si varianty co jak... to mě postupně trochu uklidní. Neumím hodit věci za hlavu, že to vyřeším jindy a místo toho pracovat. Když mám opravdu těžkou situaci, tak jsem paralizovaná a práci nezvládám.