Jé Terezo,
to je krásné téma... čtení mi jde taky dobře, spánek o něco méně.
Nešedivěly mi až do teď vlasy (no holt padesátka na krku), a prý mám pěkný zadek (v poslední době by teda mohl být menší - viz. padesátka na krku).

Zvláštní talent? Mluví se mnou zvířata. Koně, kozy, slepice, oslíci - táhnou za mnou (většinou teda s nějakou stížností) - a poslouchají. Zlostná stará koza rohatá, které se všichni bojí, chodí za mnou po venku volně na zavolání, jak pejsek a nechá se drbat na nose. Občas mi hledí zamilovaně do očí . Když kozy provádějí něco, co nemají (žerou ozdobné kytky, nebo lezou koním do žrádla), nechají toho na zvýšený hlas. Když je čas jít domů, snaží se koza rohatá otevřít kličku na vrátkách a dává mi ve vrátkách přednost.
Kůň taky chodí za mnou a poslouchá mě, takže na něj můžu posadit úplné začátečníky. Jezdím na něm už pár let bez uzdy, protože máme takovou gentlemanskou domluvu - já mu pohovím a on nebude dělat koniny.
Zachráněná porvaná slípka mi snáší vajíčko při každé mé návštěvě (nemůžu mít zvěř doma).

Asi ještě pořád umím graphic design a domluvit se s klientem na tom, co to vlastně DOOPRAVDY chtějí a proč.

Ve čtyřiceti jsem se naučila lyžovat tak, že sjedu černé off pisty. Lezení mi šlo líp před dvaceti lety a deseti kily, o tom žádná...

A samozřejmě, že mám úžasné děti, o tom taky nepochybuju