Chůvy se v roce 90 sháněly dost těžko, navíc s rodičákem 600 Kč a po valorizaci (kdy věci pro děti podražily třeba 5-7 krát) jsem na ně ani neměla. Takže mi nezbylo než vysedávat po večerech doma. A když se párkrát stalo, že si děti předávaly choroby, tak jsem seděla doma i celé dny třeba měsíc v kuse. Pak s učitelským platem jsem taky na chůvy jaksi neměla, ale to nevadilo, protože už jsem se dostala mezi lidi a bylo to fajn.
S hlídáním o prázdninách jsme problém neměli, tam fungovala vzdálená babička, která naše děti milovala a obětovala by jim všechno.

Ale upřímně řečeno mi šlo spíš o ten zájem než o počty společně strávených hodin. A když z jedné strany zrovna zájem nebyl, bylo mi to líto kvůli dětem.