Nejezdila jsem ráda na tábory, byly to bohužel podnikové tábory, děti z celé republiky, které se nikdy neviděly..Já nejsem extrovert, neseznamuju se lehce, takže jsem do kolektivu nepronikla, některé děti se začaly kamarádit už v autobuse, to já jsem nesvedla..Táta jako malý jezdit na tábory nemohl, umřela mu brzo maminka a jeho prarodiče trvali na tom, že celé prázdniny bude trávit u nich a každý den o prázdninách se musel chodit s babičkou modlit na maminčin hrob, takže nám chtěl dopřát to, co on nemohl, plus teda ta výchova k samostatnosti, jenže my jsme o to nestály a chtěly jsme hlavně být doma, válet se a číst..