Vlastní zkušenost nemám, ale sousedka měla děti (trvale v péči) a její partner podle jejich domluvy do výchovy nezasahoval, asi tak 15 let, než odešlo i mladší z domu.
Mohl děti maximálně usměrňovat za její nepřítomnosti, pokud činily něco přímo proti němu, jako v podstatě každý dospělý.
Zásadní rozdíl ovšem byl v tom, že ona sama vychovávala a zřejmě o dost víc, než by byl schopen/ochoten on, takže mu ta možnost zřejmě moc nechyběla. (Odhaduji, že být to jeho vlastní děti, je on rozmazlující milující tatínek a ona ta, kdo děti drží na uzdě; takhle to byl v podstatě rozmazlující otčím.)
Myslím, že zásada "své děti si vychovávám sám" v podstatě může fungovat, pokud dotyčný opravdu vychovává a zároveň respektuje i potřeby partnerky a vede k tomu děti. Život v konstelaci "nemám právo do ničeho mluvit, smím jen naplňovat potřeby dítěte a partnera" mi připadá jako poněkud sebetrýznivé počínání.