Přiznám se, že za života bych rozhodně nikdy bydlení na své děti nepřepsala. Nemusím chodit daleko a znám podobný případ. Během života vztahy se zetěm berou dost za své a ten strach, který má dotyčná babička, že by se mohlo stát, že její dcera třeba zemře dříve než ona a měl by ji dochovávat zeť... Taky se mění vztahy tím, jak babička stárne a podle mě neměla za života bydlení rozdávat.
S manželem jsme se už domlouvali, že bychom nikdy neměli takovouhle blbost udělat - rozhodnout a dát třeba dům před smrtí některému dítěti. Podle mě je ve většině případů pak v neprospěch toho, kdo se bydlení vzdal. Často by bylo tomu starému člověku líp kdyby své bydlení prodal a z peněz si zaplatil dobrou péči v domově pro seniory - tam kde by se mu líbilo... oproti tomu, co mu pak zajistí za péči jeho děti.