Kdyby to bylo tak snadný, tak asi nikdo nezakládá téma.
Mám vlastní dceru, která nejraději tráví čas doma válením, většinou čtením. Když jedeme na hory, přemlouvá mě, že chce zůstat doma. To nedovolím, ale na horách mám problém jí dostat z pokoje alespoň ob den. Totální puberta. Nepomáhají ani výhružky, zabavení laptopu, ani fyzické pokusy o zvednutí z postele - prostě nic. Musela jsem se naučit tolerovat, že každý je jiný a doufat, že to přejde. Začalo to 12. rokem, do té doby bývala na výletech spokojená.
V případě zakladatelky bych se hlavně přestala trápit, proč být frustrovaná, když to ani není moje dítě. Není jediný správný způsob života a ne každý má radost z výletů a společenských aktivit. A třeba je to jen období a přejde ho to. O matku bych se neotírala, má právo na svůj životní styl i výchovu, nikomu do toho nic není.