Když nad tím tak přemýšlím, tak máme oba chronickou charitativní masírku v práci. Neustále má člověk pd laskavou organizací zaměstnavatele pomáhat na charitativních dnech, kupovat veci z chráněných dílen, vánočky od jeptisek, kafe od postižených, nosit věci pro bezdomovce, připravovat charitativní svaciny, vařit charitativní obědy,.... Přijde mi to jako tak automatická součást života, že by asi i přišlo divný, kdyby to děti neměli ve škole a ve školce. Aspoň to budou mít nacvičený, kdyby taky jednou pracovali v korporátním molochu.