Slupko, jeden z mých oblíbených truhlářů měl dílnu s vybavením 2-3 mega, fakt frajer, jezdil k němu formátovat celej kraj. Taky měl syna, který nebyl aspirantem na výklady o Normandii, normální kluk, rostlý pro učňák. I zabránil mu tatínek a nechal ho vyučit raději kuchařem, třebaže by měl sakra dobrý začátek.
Kvůli dřině a konkurenci řetězců.

Dobře udělal, může v klidu umřít (má rakovinu plic)

A tato vyhrocená diskuse je o tom, jestli je taková sranda být řemeslníkem a jestli má maminka nárok pociťovat zklamání, když se to neodvratně blíží, podle mě ano. Ani ty jsi původně nebyla tak ztotožněná s cestou, kterou tvůj syn zvolil.Můj syn je chladírenský technik, zklamání necítím, jelikož v případě jeho divoké puberty, je to dobrý konec. Ale je udřený jak soumar, i když 2/3 práce deleguje.