2011 v létě svatba po půlroční známosti, na podzim plánované vysazení antikoncepce a okamžitě těhotenství. Těším se, že nemusím sloužit přesčasy, nakonec krvácím, a tak zůstanu doma až do předčasného porodu. Manžel pracuje na rekonstrukci domu, já jen zlehka v domácnosti, když potíže ustanou, chodím hodně se psem do polí.
Na jaře se narodí holčička, předčasně. Má sepsi, dva týdny zůstáváme v nemocnici. Potom sháním kočár a vše, co ještě nebylo nachystané. Ségra a mamka přijedou a pomáhají mi. Pak je to fajn. Na podzim přijde těžká deprese. Manžel to nechápe, zlobí se. Kamarádi mi pomůžou. Nějak funguju. Na jaře úleva. Ještě převážně kojim, měsíčky nemám.
V květnu 2013 zjistím, že jsem těhotná. Manžel se směje, nevěří mi to. Nejde to na mě vidět, špatně mi taky není. Léta si užívám, manžel je hodně pryč, jezdím k našim.
V září jedu na kole na gyndu a doktor mi řekne: na to kolo už nesedej. Dva měsíce ležím v nemocnici. Manžel si myslí, že jsem si to s kolegy domluvila, abych se mohla válet. Dcerka má 15 měsíců, už předtím jsem ji přihlásila do jeslí. Když musí muž odjet do zahraničí, svěří ji mým rodičům.
Dcerka se narodí v 29. týdnu. Mám strach. Dvakrát krize, sepse. Jezdím denně desítky kilometrů s odstříkanym mlékem. Maminka je u nás. Po měsíci jsem znovu přijata do špitálu, po pár dnech se holčička naučí sát a neuvěřitelně přibírá, v 35. gestacnim týdnu jdeme domů.
Na počátku roku 2014 zjistím, že je manžel v intenzivním kontaktu s jednou slečnou. Znovu upadam do deprese, tentokrát ukoncuju kojení a beru léky. Daří se mi být v pohodě, i když to není lehké, vztah ještě asi pár týdnů pokračuje... Soustředím se na děti, mladší dělá neuvěřitelné pokroky, cvičíme Vojtovku. Ukončí se všechna sledování, mám zdravé dítě.
Celý rok 2015 si snad vůbec nepamatuji. Jen dovolenou u moře s oběma dětmi.
2016 si na jaře domluvím novou práci a na podzim nastoupim na plný úvazek. Jedno dítě ve školce, druhé v jeslích. Když je manžel pryč a potřebuji se zdržet v práci nebo čas pro sebe, platím kamarádkám.
2017 se stanu zástupkyní šéfa a řeknu si o vyšší plat. Dostaneme přidáno všichni.
2018 se asi nedělo skoro nic.
2019 starší nastoupí do první třídy. Dodnes lituji, že mě přesvědčili nedávat odklad. Manžel je hodně pryč, ale jsem nějaká naspeedovana, vše zvládám. Natrenuji na maraton. Manžel mi překvapeně píše z Ruska, když mě najde ve vysoedkovce. Furt lítám do práce, školky, školy, družiny, kroužků, plavání dětí, kde i trénují. Těsně před Vánoci dostanu horečky, manžel je ve Švédsku. Zachrání mě kamarádka, vezme děti k sobě. Nevstanu z postele. Přijede tatínek a vaří mi. ❤️ Po pětidenní neschopence jdu já debil do práce...