No, já předpokládám, že kdyby se syn pevně rozhodl pro tetování, tak si ho udělat nechá a mě se nebude ptát na svolení. (pokud by na něj nechtěl ode mě přispět).
Mluvit o tom bude, pokud bude váhat. A pokud by to tak bylo, snažila bych se mu to rozmluvit. Buď si dá říct, nebo nedá. To je celý.

Snažila bych se na něj apelovat, aby si to opravdu důkladně rozmyslel, protože se toho už nikdy nezbaví a může se stát (a stává se), že za pár let změní názor.

Ale v mojí sociální bublině opravdu není tetování nějaká houfná záležitost a já sama mám tetování spojeno se "spodinou", tj. pologramotné kopáče, kriminálníky, šlapky apod. Vím, že je to předsudek a vím, že je to jen můj pocit, ale uzurpuju si právo na svoje pocity a právo na to, že se mi nemusí líbit všechno.