mám zkušenost se 3mi bytovými exempláři - vždy kastrovaný kocour, plemeno směs

1. kotě nalezenec, odchovaný o prázdninách na chatě, později byt.
Mazlivý, ale i se rád pral, neváhal kousnout nebo použít drápy. Každou noc chodil ven (přízemí v paneláku). Než jsme ho dali kastrovat, pochcával otci ráno v posteli nohy - snažil se vypudit dalšího samce. Po kastraci mu zůstal zlozvyk, že občas nachcal do bot - věděl moc dobře, že to nesmí. Jinak záchod používal od začátku instiktivně, s tím nebyl problém. Pokud by znečištěný (ještě nebyly moderní kočkolity), udělal to vedle.
V noci nás neobtěžoval, buď byl venku, nebo se přemísťoval po různých místech v bytě a spal.
Bordel dělal běžný - chlupy, roznosený písek, občas blitíčko, poprskané místo kolem misek (krmíme konzervy)
Kytky nechával na pokoji.
Po záclonách nelez, lezl po kontrukci dřevěné palandy, ta byla totál rozdrásaná a drbal jeden roh gauče, škrabadla v té době nebyly.
Umřel když mu bylo 12, měl kočičí leukemii.

2. kotě od majitele, předané dost brzy - 5.týdnů
To byl exot, spíš jako pes, mazlivý, ale i dost zlobivý. Navíc mu chyběly kočičí dovednosti - třeba odhad vzdálenosti nebo rovnováha Chodil venku na vodítku.
Ten mě po kytkách šel a do větší močil a hrabal, nedalo se to odnaučit.
Záchod opět znal odmalička, ale rád pomočil hromádku oblečení, když byla na zemi, klidně před mýma očima
Bordel stejný jako předchozí - chlupy, stelivo, blitíčko, poprskaná zeď u misek.
V noci obtěžoval, nedalo se s ním spát, ale přestali jsme ho pouštět do ložnice a zvykl si a přestalo mňoukat za dveřma.
Taky chodil ven, museli jsme ho teda vyloženě naučit jak se dostane zpět. Jednou se už nevrátil, nikde se nenašel, myslím že "přeběhl" nebyl na nás vůbec fixovaný.
Škrábal opět rohy od gauče, i když měl i škrabadlo, které taky používal.

3. kotě nalezenec- vyfasovaný když jsme hledali dvojku - manžel se nechal asi zhypnotizovat
Velký mazel, až opruzák, jak si sedneš, nebo lehneš, máš na sobě kočku. Otíral si nos o bličej, vrněl a u toho slintal. Prvních 14 dní jsem ho měla na rameni,když jsem byla doma. Ale uměl se i docela drsně porvat, bylo potřeba mu občas dokázat, že jsem silnější. Fixovaný, když jsme ho dali hlídat, zalezl pod deku na 2 dny. Když se narodilo mimino, děsně žárlil, pochcal kde co a když byla větší, tak jí občas seknul, nebo jí kradl maso z talíře...Vzal jí na milost až když vyrostla přibližně na velikost normálního člověka.
Bordel stejný jako předešlí, tenhle obzvlášť svinil s jídlem, tak jsem ho převedla na granule, dokud měl zuby.
Nebyl náročný na čistotu hajzlíku.
Jediný z nich, který měl svou oblíbenou hračku.
Ven nechodil - ve městě se bál, na chatě ano.
Do ložnice jsme ho nepouštěli od začátku.
škrabadlo měl, ale pořád byl favoritem ten gauč :D
kytky ho nebraly
Umřel v 14,5 letech, měl chronickou rýmu, hodně se to zhoršilo,rozpadla se mu přepážka, chřadnul, nežral, nechali jsme ho uspat.

Všichni nám lezli po vánočním stromečku a pili z něj vodu, 1. - stromeček přivázaný. 2. a 3. - nepořizovali jsmevůbec skleněné ozdoby,jen plastové. 3. navíc shazovala vázy, pokud byla v kytici taková ta tráva, to jsem musela vyndat.

Takže mít kočku není "zadarmo" určitě bych nedoporučila někomu kdo má rád sterilní čistotu. Taky je potřeba se jí trochu věnovat - mazlit, hrát si. Venkovní jsou v tomhle lepší. Ale má to i spoustu plus.