Dobře, podělím se s vámi - požívačkami hospodských meníček, o své gurmánské a mnohdy i gurmetské (pokud víte co v tom je za rozdíl) cestovatelské zážitky po Čechách i Česku. Vlastně i Moravě. Když mi zbydou nějaké kvalitní zbytky ze zaručeně domácí stravy, kterou jsem vařila u mě doma - třeba pečená kachna, vezmu ji s sebou na cesty. Cestou zabuším na statku, kde uvidím krávy, koně a třeba i psy, a zakoupím zaručeně domácí mléčné výrobky - třeba kefír z mléka Yersey krávy. Zastavím na romantickém místě, třeba parkovišti, a poobědvám zaručeně domácí kachnu, biozeleninu z vlastní zahrádky a farmářský kefír. Při tom pozoruji pozoruhodné osudy místní komunity( do kterých někdy přispěji i svou troškou) a také naproti přes silnici hordy lidí, obědvajících nechutné hospodské meníčko. Pak se vydám třeba do Toulovcových maštalí. Nedávno jsem třeba chtěla poobědvat na hřbitově v Albrechticích n.Vltavou s místní komunitou, ale neměli tam lavičku a stín. Přitom to mohla být tak příjemná společnost! Měla jsem rostbíf, klobásu z pece a dezert se slaným karamelem, na který jsem si musela zakoupit lžičku za 40 haléřů a seznámila se při tom s velmi milou prodavačkou z místní komunity. Myslím, že s mým stylem cestovatelského pojídání mám mnohem víc silných až intenzivních zážitků než vy s vašimi nudnými meníčky a znuděnou obsluhou. Takže až někam pojedete a uvidíte na lavičce ženu pojídající něco zajímavého z papíru, možná to budu já.