Koníček mořský, přebytky ze zahrady taky rozdám, když někdo něco potřebuje s tím problém nemám.

Ale čím dál víc mi připomíná ten popis jednu mojí vlezlou kolegyni. Z ní jsem byla úplně na prášky, lezla lidem do osobního prostoru, pořád by s každým krafala 8h v kuse,oběd 1,5h nebyl problém.
Naštěstí jsem nikoho tak vlezlého už dlouho nepotkala.

Jinak podniky a firmy se zavírají, žádné courání když tam nepracuješ. Takže nevím tady co bydlím by jsi se do statku nedostala. Vůbec by to nešlo a to jsme jim courali i parkovali ve dvoře. KOVID udělal svoje. I na tom venkově.

Běžně jsem jezdila s manželem do Prahy do firmy, nechal si mě v autě a podobně, nebo jsem přes vrátnici přišla a naložila mu auto s nákupem.Já z něj kolikrát ani nevylezla z vrátnice na auto viděli. Nejde to. NIkdo cizí tam nesmí. Manželovi měří teplotu. Tuhle se podchladila nechtěli ho tam pustit též.(Cimbur to tu psala v březnu taky.:-D) Pokud má někdo jednání online, nebo mimo firmu.

Manžel byl na pile pro dřevo- trámy, je to měsíc. Musel počkat venku před. Přišli se optat co potřebuje, přinesl mu to jeden v roušce ukázat a tak jako jindy, že by si vybral na dvoře co by tak nejraději. Neexistuje. Nikdo tam nesmí.

Kamarád říkal, že k nim do práce též NIKDO nesmí. Ani z rodiny. A to tam děti běžně trávili pár dní z prázdnin.