To je otázka, zda řešit, nebo neřešit. My jsme neřešili, protože syn si nestěžoval a my jsme o tom nevěděli. To "braní čepice" se stupňovalo, svěřil se nám jeho spolužák, když došlo i na fackování. Spolužáky iritovalo, že si syn o přestávkách čte, nezapojuje se, nepeče s nima. Byli to i kluci, kteří k nám chodili na jeho oslavy. Učitelka bagatelizovala, nedalo se s ní domluvit prakticky v ničem, takže ani v tomto.

Syn se rozhodl odejít na gympl. Nezapadl moc ani tam, ale je tam mnohem spokojenější. Nechávají ho žít. Vidí na něm mnoho zajímavého, třeba jak kreslí, nebo jaký má přehled. Na předchozí škole šikana bují dál, došlo to už ke sníženým známkách z chování a tuším, že byl informován i OSPOD.

Jak to tak sleduji, řekla bych, že introvertů je poměrně dost. Žádné nacvičování, kolektivizování nebo bojové sporty to nezmění. Vidím u syna, že dlouhodobá únava byla v době školy spíše dána tím, jak byl x hodin denně nucen trávit svůj čas ve škole, v buse, prostě pořád mezi lidmi, než že by na to mělo vliv jeho chronické onemocnění. Jak je doma, je to jiný člověk, aktivní, veselý, plave, běhá, jezdí na kole - a je rád s dětmi, když se pro to sám rozhodne. Leží často v knížkách, takže se i průběžně vzdělává. Ideální škola by pro něj byla dopoledne, nebo třeba tři dny v týdnu a zbytek online.
Vidím na něm ale, že dozrává a věřím, že to bude lepší (co se týče zvládání kolektivů, komunikace atd).